Vztahy je protkaný celý náš život. Jako sociální bytosti je náš wellbeing přímo závislý na kvalitě všech našich vztahů – partnerských, rodinných, přátelských, pracovních…
Vztahy mohou být zdrojem, který nás podporuje a sytí nám pocity bezpečí a nebo naopak zdrojem frustrace a vyčerpání. To ovlivňuje především to, jak přistupujeme samy k sobě, jak jsme si vědomi svých vlastních hodnot a hranic a jak si dovolujeme být před ostatními autentičtí. Právě zde spousta z nás dělá kompromisy ze strachu z hodnocení, odsouzení, vyloučení, pomluvení, opuštění.
Faktem ale je, že čím více potlačujeme samy sebe a nejsme autentičtí, tím více do svého života přitahujeme právě ty lidi, kteří s námi neladí. Tím bereme místo těm, kteří by s námi mohli být v souladu. Souladící vztahy nejsou o neustálém dělání kompromisů, ani o tom druhé měnit, je to celoživotní práce, která vychází z toho nejdůležitějšího základu a tím je vztah, který máme samy se sebou.
Jako celek jsme velmi traumatizovaná a zraněná společnost, takže je pochopitelné, že se nám tato zranění ve vztazích zrcadlí, nelze tomu uniknout, je to přirozená součást, která může být zdrojem růstu v dalších oblastech našeho života. Zdrojem růstu může být toto zrcadlení ale až ve chvíli, kdy se před těmito zraněními neuzavřeme a vydáme se na cestu (sebe)porozumění.
