Ranní rozjezd pomalu
“Maminko, ahoooj!” Odlepim oči a mám dojem, že je tak 5 ráno. Kouknu na mobil a zjišťuju, že je 7.30. “Ahoj zlatíčko.” Hned pomyslim na ty z vás, který vstáváte v 5 nebo v 6. A děkuju všem svatejm :).
Jdeme do obýváku, kde se holčička sama oblékne. Sama už delší dobu chce totiž dělat všechno :). Chvilku to trvá, ale nechávám jí svoje tempo (pokud teda zrovna nemám extrémní hlad, to mě pak každej její neúspěšnej pokus navlíknout si ponožku hodně bolí :).
Jsem ještě v pyžamu a chystáme snídani. Vždycky, VŽDYCKY chce placičky s marmeládou a jogurtem a skoro nikdy je nejí. 🙂 Pomáhá mi s mixováním a poslední dobou ji nechávám stát i u pánve, kam spolu lijeme těsto. Většinou se to neobejde bez prvního pláče dne, protože to chce taky dělat sama, ale já z toho mám ještě strach :).
Když sním svojí i holčičky porci, udělám si kafe. To je pro ni znamení toho, že nastává doba klidu :). Chce svojí pohádku. Binga. Proč chtějí děti pořád koukat na Binga? Kouká cca 30 minut a ani nedutá. Já si u toho vyřídím zprávy na telefonu. Plynule přejdeme od pohádky v televizi ke knížce. Takhle jde vypnutí televize poslední dny i bez pláče :). A já jsem pořád ještě v pyžamu.
Teď už se nutně potřebuju probudit a jdeme do koupelny na mojí ranní rutinu – studená sprcha a zuby. Někdy s pláčem (“maminko už nesprchuj!”), někdy bez (sprchuju jí ruce nebo zatím vymáchá v umyvadle dva ručníky :)). Pak čistím zuby holčičce.
Dopolední hrátky
Dopoledne děláme, co je zrovna potřeba – uklízíme, vysáváme, pereme. Ne vždycky nadšeně pomáhá, ale většinou se už domluvíme, že je třeba to udělat. Když nemá zrovna náladu a chce, abych s ní vozila panenky po obýváku v kočárku a já cítím, že úklid může počkat, podřídím se jí. Když cítím, že už to nepočká, uklízíme s pláčem. “Maminko, už nevysávej!” U toho na ní trpělivě mluvím, vysvětluju, prokládám to chováním a nějak to zvládnem, i když zpocená jsem až víte kde :).
Někdy si jen hrajeme doma, jdeme ven s kamarádkou a jejíma holkama nebo nakoupit. Oběd máme většinou hotový z večera, takže ho jen ohřejeme. Když oběd nemáme, uvaříme spolu nějakou extrémní rychlovku (třeba tresku s bramborovou kaší nebo zeleninovou polívku).
Kolem 12.30 jdeme do ložnice uspávat. Poslední dobou usíná snad poprvý za ty 2 roky v klidu. Moc si to teď užívám :). Chvilku do náruče, zazpívat písničku, kojit, položit do postele, kde u kojení za 15-20 minut usne. Pro mě úplně neuvěřitelný zjednodušení. Přišlo to samo, ze dne na den. Jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat, ale čerpám z toho energii, jak jen to jde :).
Spí zhruba 20-30 minut a zavolá mě k sobě. Lehnu si k ní a kojim. U toho si čtu, koukám na webinář, poslouchám podcast a nebo si píšu s váma :). Za dalších 30 minut se vzbudí a pak se ještě válíme v posteli. I když spí relativně krátkou dobu, docela u toho stihnu relaxovat a jsem ready na další půlku dne.
Odpoledne ven
Po spaní jdeme většinou ven. Mezitím dorazí domů kolem 15.30 Vojta – pokud nejede rovnou z práce na nákup, stihne se nasvačit a chvilku si lehnout.
Když přijdeme z venku, dělám svačinu nám (často třeba ovesnou kaši). To už se holčičce věnuje Vojta. Jdu si dát svoje druhý kafe a k tomu něco dobrýho (rozuměj cokoliv, co najdu a je to sladký). Pak se s Vojtou zase prohodíme a on jde vařit. Vaří toho vždycky víc, ať máme jídlo alespoň na dva dny. Když zrovna nevaří, tak třeba cvičí a nebo trávíme čas společně ve třech.
Zimní večery
Těsně před koupáním mám zase já svojí chvilku a jdu se projít na 35 minut ven, cvičím nebo jen sedím a čumím do mobilu :)). Holčička si mezitím dá večeři. Pak napustíme vanu. Do ní si vždycky vlezu jako první a dám si tam ještě pár minut relax než Vojta nažene holčičku za mnou :).
Pak následuje náš večerní rituál. Holčička běhá nahatá po obýváku (jsou to jediný chvilky, kdy si “hraje” sama). My začínáme už bejt docela unavený, sedíme na zemi a čekáme. Jsou to taky první chvilky, kdy si tak nějak povíme, jakej jsme měli den :). Když ji to přestane bavit, lehne si za náma a následuje mazání, čištění zubů a pyžamo. Vojta u toho čte pohádku. V tu chvilku začne holčička říkat, že už chce jít spinkat :). Zvedneme se a jdeme do ložnice. Houpu jí v náručí, kojim a Vojta stojí u nás a vypráví její oblíbenou říkanku. Je tma a vidím jenom naše siluety. Užívám si přítomnej okamžik a úplně cítím, jak jsme všichni tři v symbióze :). Po chvilce holčička řekne, že si chce lehnout do postele, Vojta jí dá pusu a odchází. My si lehneme a u kojení během 20 minut usíná. To je zhruba půl 9 večer.
Jelikož Vojta vstává ráno v 5:30, chodí spát v 10 večer. Máme po večeři teda zhruba hodinu volné zábavy :). Ve všední dny si většinou děláme každý to svoje. Vojta kouká na Netflix, čte knížku nebo hraje na PlayStationu. Já večer nejčastěji řeším holčičky věci – jestli má všechno, co potřebuje (oblečení, boty, vitamíny, apod.). Přemýšlím o aktivitách, který budeme dělat další den. A když nic z toho není třeba, čtu si a nebo píšu :). O víkendu trávíme alespoň jeden večer společnou aktivitou – koukáme na film, hrajeme hru, dáme si víno a když se poštěstí, dojde třeba i na sex :D. Pravidelně si taky dáváme zhruba jednou týdně večer bez televize, kdy si tu hodinku jenom povídáme (o vztahu, výchově, životě). Než si jdeme lehnout, holčička se tak 1-2x vzbudí. V noci se budí na kojení cca po 2-3 hodinách a ráno od 5 je pořád na prsu, než zase vstáváme :).
Pravidelné hlídání aneb chci k babičce
V současnosti žijeme (a ještě pár měsíců budeme žít) u mých rodičů. To s sebou samozřejmě nese výhody i nevýhody. Výhody jsou občasné spontánní pohlídání, když třeba jedeme nakoupit a holčička tak nemusí jezdit s náma. Toho si ceníme nejen v době covidové, ale i mimo ní, protože holčička nevydrží sedět ve vozíku a koukat. Chce běhat po prodejně, nosit jogurty doprostřed na zem a vyhazovat jídlo z regálů :).
Nevýhodu to má takovou, že si ji naši nemůžou vzít na pár hodin k sobě (protože jsou i tak unavení z neustálé naší přítomnosti). Občas ji vezmou ven na procházku. Věřím a těším se na to, že až budeme bydlet ve svém, holčička s nima bude ráda i třeba celej den :).
Pravidelně nám hlídá akorát mamka Vojty, a to 2-3x týdně odpoledne na dvě hodiny :). Když máme volno, tak neuklízíme ani nevaříme. Snažíme se každý dělat to, co nás baví a odpočívat.
Dlouhé covidové dny
I na nás dopadá stereotyp všedních dní. Chybí nám změna prostředí, výlety, herny, bazén a kamarádi. Jsou dny, kdy nás to doma fakt už nebaví. Je tma a do 9 večer ještě dlooouhá doba. Nechce se nám věnovat se holčičce, nechce se nám nic řešit, jen bychom leželi u televize. Vždycky si to spolu pojmenujeme a snažíme se vymyslet, jak situaci změnit. Pomáhá studená sprcha, objednáme si jídlo, dáme si víno. Vždycky je pak líp. Svět by se ale už mohl zase vrátit do normálu, že?
Tipy od nás, jak se zdrojovat
- Mluvte spolu s partnerem (komunikujte to, že už nemůžete, že toho máte plný zuby, že jste unavená a na*raná, i když to stejně nejspíš pozná :)).
- Komunikujte i s dítětem. Vojta třeba říká holčičce: “Dneska už jsem unavenej, dneska se mnou nebude moc sranda.”
- Pokud to jde, zkuste domácí práce dělat s dítětem a zapojovat ho.
- Když máte hlídání, zkuste čas věnovat jenom sobě. Dělejte to, co vás baví a u čeho si odpočinete.
- Nebojte si říct o pomoc rodině.
- Nenaložte si toho na sebe moc, nechystejte milion montessori aktivit, prostě jenom s dítětem buďte. Stejně je to to nejlepší, co pro něj můžete udělat :).
- Aby se člověk neztratil v tom každodenním kolotoči, je super si uvědomovat skvělý chvilky a vědomě je prožívat. Když máme s holčičkou nějakou hezkou chvilku, vždycky si řeknu: “Tyjo, to je boží, ať si tohle prosím pamatuju navždy.”
- A buďte na sebe hodný!
